Marty's typepad

Notifications from your Android phone on your KDE desktop

Recently I came across Android Notifier, an open-source application that enables your Android phone to forward any notifications right to your desktop, so you'll never miss a call or sms even if you left your phone in the bathroom. The desktop part is written in Java and thus it's multi-platform and it works pretty well with KDE (trunk). So let's have a closer look at what it does and how to make it work.

The Android part runs as a service and simply listens to any new events in the system. Once this event occures, the phone forwards that event to your computer via Bluetooth, Wi-Fi (TCP or UDP) or USB cable, using its own protocol. You can configure which events you want your phone to forward and you can also encrypt them. Simple as that.

The desktop counter-part then sits in systray from where you can control the service and change its settings. It allows you to set the reception method, notification method and notification actions. You can choose from three notification methods - System default, Growl notifications and Libnotify. Libnotify works just fine with Plasma's notification system (and as a bonus you'll get a history of notifications, go buy a beer for Plasma devs). You can set custom actions for a particular event (phone ringing, sms received, battery status etc). Well custom actions is just 'Copy to clipboard' and 'Execute command', but the last one gives you pretty much all the power you need. And lastly, you can have the service handle either all devices sending these notifications or you can limit it to show only some devices. Oh and you can view a log of received events by right-clicking on the tray icon, though that does not work for me.

How-to set up

Let's start with the desktop service. Head over to downloads section and choose package matching your system (there are both 32bit and 64bit rpm, deb, zip and even exe and dmg) and then just install it as any other downloaded package. After you're done, you will find 'Android Notifier Desktop' in your kickoff menu (or whatever you use). If you choose to use Wi-Fi as a notification channel, you must open port 10600 in your firewall. If you're on Kubuntu, you can do that from command line by typing 'sudo ufw allow 10600' and then checking it by 'sudo ufw status'. If you're using other distros, you're on your own, sorry. As for 'Notification display methods', I suggest to use Libnotify on KDE (and possibly Gnome too) as that will get you a better 'integrated feel', but feel free to try the others as well. That's basically all you need to do on the desktop (if you're using Wi-Fi).

On Android you have to install the service from Market. For your comfort here's a QR code you can just scan (use Barcode Scanner or Google Goggles):

After you've downloaded and installed it, open Remote Notifier from your apps launcher. In 'Notification Service' you can choose to start the service after phone boot. Under 'Notification Methods' you can choose which method to use. For Wi-Fi you can set plenty of options, including target IP (default is Global broadcast address), used protocol (TCP or UDP), auto-enabling Wi-Fi on the event or using Mobile network in case Wi-Fi is switched off. I suggest setting a fixed IP to send the notifications to, but of course that's up to you (and your situation, fixed IP may not be always applicable). Once you have your method set, you can choose which 'Events to notify' and also set a 'Security', which features password protected encryption. After your preferences are all set, you can test the notifications using 'Send test notification'. If you see the notification pop-up on your desktop, congratulations, you're all set. If not, head over to the Wiki section of the project, it has some nice howtos and additional informations.

Enjoy :)

Geocaching s Androidem

Napsáno pro portál světandroida.cz, publikováno 9.3.2010

Geocaching je celosvětová hra, kde účastníci za pomocí GPS příjmače hledají ukryté krabičky (nazývané "kešky" - z angl. cache) na nejrůznějších místech ve světě, přičemž známy jsou pouze GPS souřadnice. Nejčastěji pak bývají poblíž míst turisticky zajímavých. Keška je obvykle malá, vodotěsná krabička, uvnitř které je tzv. logbook, což je kniha, do které se spolu s datem zapíše každý nálezce dané kešky a může připojit i svoje zážitky při hledání. Logy z jednotlivých míst jsou pak dostupné na internetu. Větší krabičky můžou obsahovat i různé předměty určené k výměně mezi lovci - můžete si vzít cokoliv, ale musíte něco vrátit zpět. Je to tedy taková moderní hra na schovku spojená s aktivní turistikou, kterou 1. května 2000 "odstartoval" Bill Clinton schválením odstranění omezení signálu z GPS satelitů pro širokou veřejnost.

Telefon (nejen) s Androidem, coby kapesní GPS zařízení, je tak pro geocaching naprosto ideálním nástrojem. Android Market po vyhledání "geocaching" vyplivne k dnešnímu dni 18 aplikací určených jako pomocník k této aktivitě. V tomto článku se podíváme blíže na dvě z nich - c:geo a GeoBeagle.

 c:geo

Tato aplikace nabízí pro lovce kešek all-in-one nástroj s funkcemi jako vyhledání nejbližších kešek na základě aktuální polohy, zobrazení kešky na satelitní mapě (Google Maps), nebo zalogování nálezu online. c:geo je svázaná se serverem geocaching.com, na kterém je před použitím aplikace potřeba se zaregistrovat, bez uživatelského účtu nebude aplikace správně fungovat. Bohužel registraci není možné provést přímo ze samotné aplikace, musíte tedy otevřít browser a na adrese geocaching.com vyplnit obvyklé registrační údaje a počkat na potvrzovací email.

 
 
Po spuštění a zadání přihlašovacích údajů je možné vyhledávat podle vaší aktuální polohy, GPS souřadnic, adresy, geokódu, klíčového slova, uživatele či vlastníka. Ze seznamu nalezených lze výběrem konkrétní kešky zobrazit informace jako druh kešky, obtížnost, terén, popis, datum ukrytí a občas taky různé indície pomáhající při hledání. K vybrané kešce umí c:geo navigovat kompasem ukazujícím směr a přibližnou vzdálenost od kešky. Přesnost závísí na kvalitě GPS signálu. Další možností  je zobrazit si ji na letecké mapě, to ovšem u kešek skrytých v lese je v podstatě k ničemu, neb na mapě je vidět pouze zelený stromový porost. Nález je možné spolu s poznámkami zalogovat přímo z aplikace, zápisek bude automatický synchronizován s použitým geocaching.com účtem.

  
 
Nevýhodou je nutnost být při používání stále online, data se lokálně vůbec neukládají. Tím se c:geo pro lidi bez dobrého datového tarifu stává v terénu špatně použitelnou. Avšak souřadnice je možné zadat i ručně přímo do kompasu, který se bez internetu už obejde. Na druhou stranu autor upozorňuje, že se zatím jedna o beta verzi a že vývoj neustále pokračuje. A četnost aktualizací to potvrzuje. Doufejme tedy, že funkcí pro použití v offline režimu se v brzké době postupně dočkáme.

Verze: 0.21.4
Velikost: 404KB
Cena: Zdarma

 

GeoBeagle

GeoBeagle je jednoduchou, ale účel zcela splňující alternativou. Je o poznání chudší než c:geo, nenabízí žádné integrované vyhledávání, pouze odkazy na několik serverů, mezi nimi také geocaching.com či český server opencaching.cz, ze kterých je možné informace o keškách naimportovat. S odkazem se však alespoň předává vaše aktuální GPS souřadnice jako parametr adresy, takže po kliknutí na zvolený web jste hned ve výsledcích vyhledávání vám nejbližších kešek. Toto by bylo docela použitelné řešení, jenže tady Android naráží. Standardním prohlížečem totiž místo souboru s informacemi o kešce stáhnete akorát hlášku, že formát souboru není telefonem podporován a tudiž nebude ani stažen. Situaci by mohl do jisté míry řešit jiný prohlížeč. Populární Dolphin Browser tady ovšem naráží taky. Místo samotného souboru stáhne chybně stránku, která má pravděpodobně na požadovaný soubor přesměrovat. Soubory s pozicemi kešek je naštěstí možné stáhnout třeba na PC a nakopírovat na kartu do adresáře download/, který lze z GeoBeagle načíst a hromadně importovat všechny kešky v adresáři uložené.

  
 
Když jsou kešky v aplikaci načteny, nabídne nám GeoBeagle seznam seřazený od nejbližších kešek. S výběrem přepne obrazovku na jednoduchý kompas s obří šipkou ukazující směr. Kromě toho zobrazuje také přibližnou vzdálenost a možnou odchylku. Ta opět záleží na kvalitě přijímaného GPS signálu. Po "kliknutí" na kompas se jednoduchá šipka nahradí detailnějšími informacemi, mezi kterými jsou např. vaše aktuální souřadnice, souřadnice kešky a směr kešky podle kompasu. Stejně jako c:geo umožňuje tato malá aplikace zobrazení na mapě, a to jak letecké, tak i regulérní. Podklady jsou opět Google Maps. Navíc GeoBeagle zobrazuje na mapě všechny naimportované kešky najednou. Naopak už nezobrazuje žádné informace o kešce. Zalogování nálezu je taky možné, avšak už ne online. Možnosti jsou buď pomocí SMS, nebo uložení do souboru na kartě.

  

Obrovskou výhodou je možnost používání v offline režimu. Samozřejmě kromě zobrazení map, pro které musí mít telefon přístup k serverům Googlu. Nevýhodou oproti c:geo je nemožnost zobrazení dodatečných informací, nápovědy či komentářů ostatních lovců. Může za to ale formát, který geocaching.com pro stahování nabízí standartním uživatelům, ten totiž obsahuje pouze základní souřadnice kešky. Prémioví uživatelé mají možnost si stáhnout jiný formát, který všechny rozšířené informace už obsahuje. GeoBeagle je tak i přes drobný problém s importem souborů se souřadnicemi velmi dobrou alternativou pro ty, co nechtějí v terénu platit za data operátorovi.

Verze: 1.0.1
Velikost: 208KB
Cena: Zdarma

 

10 dní s Androidem - Google Nexus One

 Google Nexus One je novým přírustkem do rodiny Androidů. Stojí za ním blízká spolupráce htc (hardware) a Googlu (software). A jako vše, co vyjde označkováno logem Google je nejdřív několik měsíců beta, i tento jinak zatím (podle mě) bezkonkurenční telefon je v některých věcech ještě stále beta. No...možná spíš RC. Tady jsou moje postřehy za 10 dní používání.

Provedení telefonu

Nexus One (N1) na pohled vypadá dost plastově, ale při vzetí do ruky je cítit solidnost a robustnost telefonu. Do ruky sedne příjemně a řekl bych až přesně, ovládací prvky jsou na míru přizpůsobeny na prsty, ať telefon držíte v levé či pravé ruce. Tvrzení, že telefon není tlustší než obyčejná B tužka platí zřejmě jenom pro americké B tužky, leč i tak je N1 poměrně dost tenký, člověk si až říká, jak to tam všecko nacpali. Váha telefonu je trošku větší než by jeden od pohledu řekl. Celkově však rozměry (a pevné provedení) vůbec nevadí při nošení telefonu v kapse.

Tlačítka má telefon pouze tři, potažmo s trackballem čtyři. Dvě pro regulaci hlasitosti, jenž jsou aktivní i při poslechu hudby se zamknutým displejem, na druhou stranu však nejsou natolik citlivé, že by se samy promačkávaly v kapse. To jsem vskutku ocenil, protože se tak dá hlasitost přehrávané hudby ovládat i přes kapsu, telefon není třeba vůbec vytahovat, stačí nahmatat tlačítka a zmáčknout. Jediný problém s těmahle dvěma tlačítkama je při focení, Téměř pokaždé, když chytnu telefon vodorovně a namířím foťákem, levým palcem přimáčknu jedno nebo druhé tlačítko. Je třeba si zvyknout ten levý palec dávat trochu "nepřirozeně". Další tlačítko je na horní hraně telefonu pro zamykání a zapínání (resp. vypínání). Umístění je bezproblému dosažitelné při držení v jedné ruce. A posledním klasickým tlačítkem je trackball - malá kulička točící se do všech stran. Zmáčknutí je víceméně bezproblémové, málokdy se stane, že se kulička při stisku pootočí, čímž je klik směřován jinde.

Další čtyři tlačítka v povinné výbavě každého androidího telefonu - zpět, menu, domů a hledat - jsou vyvedeny dotykově při spodní straně displeje. Ovládat tyhle čtyři chce trochu cvik, nereagují totiž pouze na špičku prstu, ale je třeba je zmáčknout bříškem prstu. Občas se mi stává, že při držení v ruce se letmým dotykem dlaně (např. když natahujete palec přes displej) aktivuje tlačítko pro vyhledávání. Citlivost je taková všelijaká. Klasické zelené a červené tlačítka pro přijetí a ukončení hovoru už na N1 nenajdeme, hovor se přijíma či odmítá softwarově, tzn. dotykově.

Trackball slouží k jemnějšímu ovládání, než je ovládání prsty. Např. pro přesný přesun kurzoru při psaní textu, či výběr textu apod. Slouží taky jako notifikační LED dioda. Při přijaté zprávě, zmeškaném hovoru, či jiné notifikaci, pulzuje bílým světlem. Barvy má celkem čtyři. Modře bliká při použití bluetooth headsetu, dál má červenou a zelenou barvu, ty jsem ale ještě neviděl a nevím ani, při jakých příležitostech se projevují (a jsem příliš líny to googlit).

Telefon disponuje dvěma mikrofony - zatímco jeden zaznamenává hlas, druhý na zadní straně telefonu zachytává šum a kravál z okolí a ty pak odfiltrovává ze samotného hlasu. Podle Googlu (a taky těch, co to testovali) je pak účastník hovoru s N1 slyšet na druhém konci jako by stál ve vedlejším pokoji, i když za ním zuří bouřka nebo metro. Tohle budou muset potvrdit ti, se kterýma jsem mluvil :) Ale nápad je to geniální.

Trochu nevyvedená je kamera na zadní straně telefonu. Ta totiž vyčnívá a telefon se o ní "opírá" když leží třeba na stole. To znamená, že sunutím po stole může dojít k poškrábaní ochranného skla a tím pak k znehodnocení fotek. A posunovat se může třeba i vibracema při příchozí zprávě. Naštěstí je ochranné sklo oddělené od samotné kamery, je v krytu telefonu, který se dá vyměnit.

Na přední straně nad displejem je ještě jedna malá LED dioda, která svítí oranžově při nabíjení, zeleně při plném nabití a pokud je úroveň baterie menší než 10%, dioda pomalu bliká. To je obzvlášť užitečné, hrajete-li např. nějakou hru přes celý displej a nemáte tak zobrazenou úroveň baterie. Nemusíte se tak obávat, že by vám telefon z ničeho nic vypnul díky vyšťavené baterce.

Displej a dotykové ovládání

N1 má 3,7 palců velký dotykový AMOLED displej s vysokým rozlišením, které se ještě ani dnes jen tak nevidí - 480x800 pixelů a reakční dobou 1ms. Rozlišení je opravdu poznat např. na fotkách nebo videu. Umožňuje to taky jemnější (a tedy hezčí) vykreslování písem, či vykreslování i malých a přitom stále čitelných fontů . Kontrast displeje 100 000:1 je hodně dobrý, avšak na denním světle, jak už to tak bývá, je to trošku horší, leč ani zdaleka ne nepoužitelný. Barvy jsou pestré a nejsou přesycené, nastavený poměr je prostě výtečný.

Asi nejdůležitější částí telefonu je jeho dotykový displej. Přesnost dotyku na N1 je velmi vysoká, avšak občas displej zlobí. Sem tam se stane, že displej špatně vyhodnotí pozici dotyku a posune ji třeba i o polovinu displeje dolů. Naštěstí se tohle stává opravdu zřídka, takže to není žádný show-stopper, jenž by bránil každodennímu používání. Možná je to nějaký vedlejší efekt multitouche, tedy že se dotknu ještě jinde na displeji a vyhodnotí se tak střed mezi oběma dotyky. Taky jsem zaznamenal, že displej špatně reaguje (téměř vůbec) když je ovládán v -5 °C zmrzlými prsty, ale to se asi není moc co divit :) Víc mě znepokojuje, že displej občas nereaguje vůbec. Stalo se mi to několikrát při focení, ať jsem mačkal na displeji tlačítko spouště jak jsem chtěl, nedělo se vůbec nic. Body za spolehlivost displeje tím u mě dost utrpěly. Od té doby mi na telefonu přistál OTA (Over-The-Air) update a tenhle problém se mi zatím do cesty nepřiplet, ale taky jsem ještě neměl příležitost nějak intenzivněji fotit.

    

Wi-Fi, Bluetooth, GPS, kompas

Wi-Fi je v telefonu revize b/g, takže maximální rychlost je 54 Mbps. Anténa v telefonu je vcelku dost výkonná, na domácí wi-fi síti, kde jde do pokoje signál přes 4 stěny (celkem asi 10 metrů) a notebook ukazuje 70-90% signálu, chytá N1 30-60%. Síla signálu (a přítomnost) wi-fi je vidět ve stavovém řádku vedle síly GSM signálu. Wi-fi je stabilní, nepadá ani nekolísá. Android zvládá všechny druhy zabezpečení sítě, včetně těch enterprise zabezpečení, které vyžadují certifikáty. Po zadání hesla zabezpečení a uložení sítě se telefon sám připojí kdykoli je síť dostupná (při zapnutém wi-fi samozřejmě).

Bluetooth v telefonu sice je, ale implementováno je pouze připojení headsetu. Pro přijímání a odesílání souboru je potřeba doinstalovat speciální aplikaci (Bluetooth File Transfer), která funguje perfektně a integruje se i do systému, takže lze pak odesílat třeba obrázky z galerie (více o Share funkci níž). Z mých malých zkušenosti s bluetooth na N1 můžu říct, že funguje perfektně.

Protože jsem v životě nedržel (natož použil) v ruce nic s GPS, nemůžu srovnávat funkčnost s jinými GPS-enabled zařízeními. Ale to se určitě někde dočtete. GPS na mém N1 se dokáže s nebem nad hlavou synchronizovat téměř okamžitě a signál udržet i při pekelné jízdě v autě (senzory párkrát vrátily rychlost 436 kmh :D ). V baráku už je to pak horší, chvilku trvá, než se chytne. Ale eventuelně se chytla zatím vždycky. Záleží, co je nad hlavou. GPS je integrována například do foťáku, takže vyfocené fotky se značkují souřadnicemi ze satelitu, které pak díky synchronizaci s Google Maps vám do EXIF značek u fotek přidají i přímo adresu s označkováním na mapě, kde byla fotka vyfocená.

Telefon obsahuje i vlastní kompas (bez použití GPS). Přímo v systému je využit akorát v Google Maps při povolení experimentálního doplňku (z Google Maps Labs), který na mapě ukazuje směr, kterým jste právě otočeni. Pro přímé využití kompasu existuje však spoustu aplikací, takže po letmém navštívení Android Marketu už můžete vesele otáčet telefonem se střelkou na displeji.

   

Výdrž a nabíjení

Google do telefonu vrazil baterku s kapacitou 1400 mAh a udává stand-by výdrž na 2G sítí 290 hodin (něco přes 12 dnů), 6,5 hodin při Internet use (co přesně to je nevím), 20 hodin přehrávání hudby, 7 hodin videa a až 10 hodin hovoru. Vydrž telefonu samozřejmě závisí na způsobu používání. U N1 to platí dvojnásob. 

V telefonu je 1GHz Qualcomm procesor, tzv. Snapdragon. A za takový výkon se holt musí platit. Dále si z baterky nejvíc ukrojí wi-fi a displej. Při neustále zapnutém wi-fi vydrží baterka zhruba 24 hodin. Je to taky dáno tím, že na pozadí mi běží spousta aplikací, které provádějí synchronizaci se sítí (Twitter klient, Facebook klient, GMail klient, RSS klient, Komiksový klient, Android Market klient kontrolující aktualizace apod.). Bez wi-fi jsem zatím vydržel 2 dny, ale není se co divit při mém intenzivním používání. Navíc díky multitaskingu a podivně řešeným ukončováním aplikací je spotřeba baterie ještě o něco vyšší.

Nabíjení je možné z usb počítače, nebo díky usb nabíječce do zásuvky, která nabíjí dvakrát rychleji. Do plné kapacity se nabije asi za 3-4 hodiny z usb notebooku.

   

Systém

Google Nexus One přichází s nejnovějším Androidem verze 2.1. Minulý týden Google vydal OTA update, který přidal multitouch gesta do svých aplikací (Galerie, Browser, Google Maps..). Podpora češtiny zatím stále chybí, "úředním" jazykem telefonu je tak angličtina. Tím pádem nejsou ani české znaky na klávesnici. Bez toho se ale dá žít, sms stejně píšu bez diakritiky a na dlouhé emaily už radši zapnu notebook. Už jsem ale narazil i na situace, kdy by se fakt hodila - např. úprava tel. seznamu. Jméno s háčkem tam prostě nenaťukáte. Naštěstí je to pouze problém chybějící lokalizace, telefon samotný běží v Unicode, čili s češtinou kdekoliv v systému nemá sebemenší problémy.

Díky standartně nabízené provázanosti s Google účtem je možné synchronizovat kontakty s GMailem, tudíž stačí otevřít GMail na PC a diakritiku do jmen v tel. seznamu dopsat. Synchronizace je možná i s Facebookem, ta udělá seznam barevnější díky přiřazení fotek z FB profilů. Ze 127 lidí v seznamu se mi s FB automaticky propojily 4 účty :) To protože se účty spojují na základě podobnosti vyplněných informací, jako je jméno a email. Android však umí spojovat i několik různých účtu dohromady. Propojit tedy jakýkoli GMail kontakt s FB profilem je otázka tří dotyků. Synchronizace s Googlem dále umožňuje udržovat jednotný kalendář, emaily či fotogalerii provázanou s Picasou.

Hodně se mi líbí již zmiňovaná funkce Share. Android samotný ji využívá kde může (eh..tedy tam, kde to má smysl samozřejmě) a ostatní aplikace ji taky občas využívají. Jde o položku v kontextovém menu, která je rozšiřitelná nepřeberným kvantem aplikací na základě typu obsahu. Jednoduše jde o sdílení dat s okolím. Tak například v galerii umožňuje (díky nainstalovaným příslušným aplikacím) sdílení obrázků skrz Facebook, Bluetooth, MMS, Email a podobně. Nebo třeba odkazy v prohlížeči je možné sdílet přes SMS, Twitter, Facebook, Email... Pokud si třeba nainstalujete del.icio.us aplikaci, přibyde vám možnost sdílení skrz del.icio.us službu. 

Nexus One také přináší celkem 5 ploch pro rozmistění vaších widgetů, aplikací, odkazů či složek. Všechno je zarovnáváno do mřížky. Domovská obrazovka umí od verze 2.1 tzv. Live Wallpapers, tedy animované pozadí (další hřebíček do rakve baterce). V základní výbavě je třeba jakási savana - vysoká hýbající se tráva s modrým nebem přes den, růžovějícím večer a tmavým v noci, měnící se plynule v závislosti na čase. Dále třeba hodiny, vizualizace při puštěné hudbě, nebo vodní hladina, která vytváří kruhy při dotyku. Samozřejmostí jsou i obyčejné obrázky na pozadí. 

Reakce systému jsou díky 1 GHz procesoru a 512 MB RAM okamžité. Alespoň po zapnutí telefonu. S uptimem blížícím se 100 hodinám už pozoruju mírné trhání v projíždění seznamů. Není to ale nic hrozného ani nějak dramatického, jen když se člověk na to zaměří, tak si všimne, že to není zrovna synonymem hladkého pohybu. 

Možnou příčinou by mohl být management aplikací. Ty se totiž na androidu standartně nijak neukončují. Přepnou se do pozadí, kde podle způsobu naprogramování buď běží dál, nebo spí. Ukončuje je sám system když mu začne docházet paměť. Náhodně. Tady zůstal klasický rys desktopového Linuxu - OOM killer, neboli odstřelení náhodného procesu v případě nedostatku paměti. A tak si aplikace bezstarostně ukousávají pamět, baterku nebo i procesor. Pokud je toto opravdu příčinou toho drobného zadrhávání při scrollování, chtělo by to rozhodně líp odladit. Obecně telefon nejeví absolutně žádné známky prodlevy či zasekávání, všechno jede plynule jak nůž po másle.

Na druhou stranu díky tomuto řešení běhu aplikací, nabízí Android standartně multi-tasking, tedy souběh více aplikací najednou a přepínání mezi nimi.

   

Aplikace

O aplikacích už jenom krátce. V standartní výbavě má Android Eclair základní sadu aplikací pro účely běžného používání telefonu - volání, SMS a MMS zprávy (jsou vláknové), správa kontaktů, hodiny (76% lidí používá mobil primárně jako ukazatel času) a budík. Dál v menu najdeme aplikaci pro GMail, ale i obecného emailového klienta, Google Maps, kalendář synchronizovaný s Google Calendar, Browser, jednoduchou kalkulačku, fotoaparát a kameru (s HD videem), galerii médií v 3D stylu (obrázky + videa, karta + picasa), hudební přehrávač (mp3, mp4, aac, waw, ogg, wma..), aplikaci pro novinky (Google News zřejmě) a počasí, hlasové vyhledávání a YouTube přehrávač. 

Další aplikace je možné stahovat z Android Marketu, na kterém je v době psaní tohoto článku přes 25 000 aplikací. Jsou buď placené (ceny okolo $3), nebo zdarma, záleží na vývojářích. Neplacených aplikací je hodně, občas mívají reklamní proužek místo ceny a často pak mívají i placenou verzi, která nabízí funkce navíc. Každou aplikaci je možné okomentovat a zanechat hodnocení (1-5). Android Market automaticky kontroluje aktualizace nainstalovaných aplikací a na jejich dostupnost pak upozorňuje.

Aplikace vydají na několik samostatných článků, takže více o nich později...

Závěr

S mým prvním Androidem jsem nadmíru spokojen a nadšen. Jsem rád, že je to telefon přímo od Googlu, který se o Android stará a vyvíjí. Navíc díky tomu, že je to vlajková loď Googlu, je zajištěn prvotřídní servis včetně nejrychlejších systémových aktualizací. O aktualizaci jiných systému se zeleným robotem v logu se obvykle stará operátor a to nebývá ta nejrychlejší cesta. K plnému dotykovému ovládání jsem zatím mírně skeptický, možná taky proto, že je to můj první dotykový telefon a chce to prostě zvyk. Inu, uvidíme...